Žijeme online

V poslední době hodně lidí pracuje doma, má takzvaně home office. Nakupujeme na internetu už léta, ale teprve nedávno jsme začali online cvičit jógu nebo se učit hrát na klavír. Skypuje celá rodina a naše domácí wi-fi zažívá horké chvíle. 

Učím na internetu již několik let, je to pro mě velmi pohodlný způsob výuky. Obzvlášť když moji studenti většinou bydlí v dalekých zemích. Kdyby nebylo internetu, často bych se s nimi osobně nikdy nesetkala. Učení pro nás určitě není nuda. Internet nabízí mnoho možností, někdy dokonce hrajeme i společenské hry. 

Ráda cvičím jógu, nemám však pevnou vůli, abych cvičila sama. Když nemůžu cvičit s osobní trenérkou, rozložím si podložku v ložnici a pustím si její lekci na YouTube. Někdy mám během cvičení pocit, že už nemám dost sil. Říkám si, když mě trenérka nevidí, tak si můžu trochu odpočinout. Ona však v tu chvíli zavolá: „Vydrž!“ …a já poslušně pokračuji dál. 

Když nám během karantény bylo smutno po kamarádech, zorganizovali jsme společnou videokonferenci čtyř rodin. Každá rodina seděla doma v obýváku a každý z nás pil, co má rád. Jedni kamarádi měli dokonce na stole chlebíčky, které jsme jim s manželem záviděli. Bohužel jsme je přes ZOOM nemohli ochutnat. 

Nedávno jsem sledovala syna, který hrál se svým kamarádem online hru na mobilu. Nestačilo jim, že byli spoluhráči ve hře, ale potřebovali se i vidět přes kameru počítače. Trochu jsem se divila, zda je to nutné. Pak jsem uslyšela svého syna vítězně křiknout: „Seš mrtvej!“ a pochopila jsem. Potřebovali spolu sdílet i emoce.

S manželem rádi tančíme. Vždy jsem chtěla chodit do tanečního kurzu, abychom nemuseli na parketu jen improvizovat. Včera mě nadchla nabídka online hodin tance. Když jsem se však rozhlédla po našem bytě, zjistila jsem, že taneční parket od ledničky po pohovku by nám asi nestačil.

A vůbec už nechci žít jen online. Vždyť i já, nadšený online učitel, miluji příležitosti, kdy  se můžu osobně setkat se svými studenty. Přes supervýhody telekonferencí bych si ráda ťukla skleničkou vína s kamarády. Děti touží proběhnout se s kamarády po fotbalovém hřišti a mám takový pocit, že jim chybí i to kopnutí do nohy od spoluhráčů. I když je technika stále dokonalejší, nikdy nám neumožní, abychom si třeba obyčejně potřásli rukou při seznámení.

Venku svítí sluníčko a krásně zpívají ptáci. Přepínám se do režimu offline a půjdu s dětmi na procházku, protože takový zážitek nemá v online světě konkurenci.